Poliklinika Lanškroun
Připravili jsme osm dílů o historii polikliniky a lanškrounského zdravotnictví, které budeme postupně zveřejňovat každou neděli, a to až do 9. srpna.
Dům v ulici U Hvězdy
Na místě současné polikliniky existovala zástavba již v 17. století. Podle archivních dokumentů zde stál měšťanský dům s rozsáhlou zahradou. Jednalo se o jednopatrovou podsklepenou budovu s právem vařit pivo pro vlastní potřebu.
Starší ze synů Eduarda Silného Viktor studoval na lanškrounském gymnáziu, absolvoval ve školním roce 1890/91. Pracoval jako novinář. Zemřel 13. listopadu 1903 ve věku třiceti let. Ačkoliv má náhrobek na zdejším hřbitově, Lanškroun pravděpodobně není místem jeho skonu.
Po konfiskaci budovy čp. 43 ji do svého majetku získalo město Lanškroun. O dům projevilo zájem Ministerstvo spravedlnosti, které zvažovalo možnost přestěhovat do ní okresní soud. Ten v roce 1949 sídlil v bývalé vile zlatníka Rudolfa Emila Langera, čp. 335 (dnešní kulturní dům). Ministerstvo spravedlnosti proto najalo technického znalce, který měl vypracovat znalecké posudky na současné sídlo soudu v Nádražní 335 (kulturní dům) a případné sídlo nové, tj. čp. 43/I v ulici S. Čecha (poliklinika).
V roce 1954 budovu převzal od města stát - Okresní národní výbor v Lanškrouně a o dva roky později ji získal Okresní ústav národního zdraví v Lanškrouně. To bylo pro objekt zcela nové využití, vyžadující další stavební úpravy.
Než se ale budeme zabývat stavem budovy, zalistujme městskou kronikou, abychom zjistili, co v ní najdeme o lanškrounském zdravotnictví po 2. světové válce. Kronika zachycuje několik významných událostí dotýkajících se zdraví obyvatel:
Pozornost lanškrounského zdravotnictví v 50. letech, kdy ještě nebylo soustředěno do budovy polikliniky, se mimo jiné zaměřila i na úmrtnost kojenců. Okres měl dokonce největší průměrnou úmrtnost v kraji.
1. listopadu 1951 byla proto v Lanškrouně otevřena v bývalé soukromé vile Dr. Riesse, na Husově ul. čp. 681 nová porodnice o kapacitě 15 lůžek.
V roce 1956 získal budovu čp. 43 Okresní ústav národního zdraví v Lanškrouně. To bylo pro objekt zcela nové využití, vyžadující další stavební úpravy. Přestavba začala v březnu 1956 a budova dostala dispozice, které si v podstatě uchovala až do 90. let 20. století. Pouze s tím, že v objektu nebyl výtah.
Hovoříme-li o poliklinice, nemůžeme nevzpomenout lékaře, kteří v ní ordinovali. U nich lidé z Lanškrouna i širšího okolí hledali pomoc, když jim bylo nejhůř. Odbornost a lidský přístup zdejších lékařů i zdravotních sester byly pro pacienty možná důležitější, nežli budova sama.
Rok 1989 přinesl snahu o privatizaci zdravotnických činností. Poliklinika, která byla součástí OÚNZ Ústí nad Orlicí se rozdělila na privatizovatelné jednotky a zdravotnická činnost byla zajišťována jednotlivými lékaři pod organizačním vedením okresního zdravotního rady.
Poté, co jsme zveřejnili vyluštění hádanky, se redakci ozval pamětník, který přesně věděl, k čemu litinová ozdoba na budově polikliniky v minulosti sloužila. Jan Sisr popsal situaci, kterou zažil jako dítě začátkem 50. let:
